Hroznýši
Hroznýš královský
(Boa constrictor)
Třída: Plazi (Reptilia)
Řád: Šupinatí (Squamata)
Čeleď: Hroznýšovití (Boidae)
Druh: Hroznýš královský (Boa constrictor)
Výskyt: Střední a Jižní Amerika
Velikost: až 3,5m
Hmotnost: až 50kg
Rozmnožování: 15-60 mláďat, gravidita 120-200dnů
Potrava: myši, potkani, morčata, kuřata, králíci
Orientační cena: kolem 2000Kč mládě,albíni kolem 23000Kč
Hroznýš královský je známý svou majestátní krásou a nebývalou elegancí. Je opředen mnoha mýty a pověstmi, a je to spolu s Hroznýšovcem duhovým a Hroznýšovcem kubánským, určitě nejběžněji chovaný druh hroznýše v teráriích, proto bych mu chtěl věnovat trochu více pozornosti.
Vzhled
Řád: Šupinatí (Squamata)
Čeleď: Hroznýšovití (Boidae)
Druh: Hroznýš královský (Boa constrictor)
Výskyt: Střední a Jižní Amerika
Velikost: až 3,5m
Hmotnost: až 50kg
Rozmnožování: 15-60 mláďat, gravidita 120-200dnů
Potrava: myši, potkani, morčata, kuřata, králíci
Orientační cena: kolem 2000Kč mládě,albíni kolem 23000Kč
Hroznýš královský je známý svou majestátní krásou a nebývalou elegancí. Je opředen mnoha mýty a pověstmi, a je to spolu s Hroznýšovcem duhovým a Hroznýšovcem kubánským, určitě nejběžněji chovaný druh hroznýše v teráriích, proto bych mu chtěl věnovat trochu více pozornosti.
Vzhled
Charakteristickým znakem je silná, trojúhelníková hlava, výrazně oddělená od mohutného těla. Zbarvení je neuvěřitelně variabilní jak v rámci druhu, tak i jednotlivých poddruhů, kterých je (podle posledních genetických průzkumů) zřejmě minimálně devět (snad i více) a dělí se do tří základních skupin. Mimo to se jednotlivé poddruhy mezi sebou v zajetí navzájem velice ochotně kříží, a tito "bezcenní" bastardi dnes tvoří převážnou část populace hroznýšů královských u nás. Křížení jednotlivých poddruhů mezi sebou a také páření pokrevně příbuzných zvířat, se negativně projevuje na celkové kondici a vitalitě chovaných hadů v teráriích, nehledě na prakticky žádnou genetickou hodnotu těchto hybridů. Teraristé by se měli proto snažit rozmnožovat pokud možno čisté linie jednotlivých poddruhů, a to i navzdory výrazně vyšší ceně a menší dostupnosti čistokrevných zvířat.
Zbarvení hroznýšů královských sahá od červenohnědé přes červenošedou, až po žlutavé, oranžové, nebo tmavohnědé odstíny. Kresba na zádech je tvořena tmavými a světlými skvrnami, které mohou mít směrem k ocasu barvu oranžovo-červenou. Od špičky tlamy až ke krku se táhne tmavý pruh, na břišní straně je zbarvení tmavě krémové. Hroznýši královskému se hodně podobají dva endemičtí madagaskarští hroznýši rodu Acrantophis - Hroznýš Dumerilův a Hroznýš madagaskarský.
Hroznýš královský dorůstá v zajetí do 2,5 - 3 metrů, někdy se uvádí údaj až přes 5metrů, což je ovšem naprostá dezinformace a jak se nakonec ukázalo, s největší pravděpodobností se vůbec nejednalo o B. constrictor. Jen nepatrný zlomek chovatelů se může pochlubit jedincem delším než tři metry, protože ani nominotypický poddruh B.c.constrictor, ani jeho kříženci, nejčastěji chovaní v zajetí, větší velikosti prostě nedorůstají. Tělo je však velice silné a svalnaté.
Rozšíření
Areál rozšíření hroznýše královského je obrovský, od Jižního Mexika, přes Brazílii, Venezuelu, Ekvádor, Bolívii, Peru, některé Karibské ostrovy, Malé Antily (ostrov Dominica), až po Argentinu. Vyhledává pralesní a křovinaté oblasti, často je vidět na lidmi obdělávaných plantážích. Některé taxony však obývají i otevřenou krajinu a savany, případně horské svahy a náhorní plošiny.Vzhledem k velikosti areálu rozšíření a tudíž k velice rozdílným klimatickým podmínkám v jednotlivých lokalitách, jsou i teplotní nároky jednotlivých poddruhů poměrně odlišné. Zatímco některé populace žijí v oblastech tropických deštných pralesů Jižní Ameriky, jiné obývají horské svahy peruánských And a dokonce i v zimních měsících hybernují. Tzv. "domácí", zchoulostivělí hroznýši, po několik generací rozmnožovaní a křížení v teráriích, jsou však uvyklí spíše na stabilnější teploty a větší výkyvy příliš nesnášejí.
Terárium
Nejvhodnější je terárium s různými tepelnými zónami, s nejchladnějším koutem někde na zemi, s teplotou kolem 22°C, další místa by měla mít možnost vyhřátí až na 35°C. Vhodné je mírné snížení teploty v noci o 3 - 8°C, za současného dostatečně vlhkého vzduchu, což pozitivně stimuluje jak bezproblémové páření, tak i celkovou kondici a zdravotní stav hadů. Teplota by však neměla klesnout pod 20°C. Substrát na dně by ale měl být pokud možno suchý. Velikost terária volíme úměrnou velikosti chovaného hada, pro dospělého jedince by však nemělo být menší, než 180 x 90 x 90 cm. Tito hadi nepohrdnou větší vodní nádrží, ve které jsou často naložení i několik dní, hlavně před svlékáním. Dno může být holé, štěrkové, či z jiného substrátu, ideální je ale dno vyhřívané. Hroznýš královský by měl mít možnost alespoň částečného úkrytu a dostatek silnějších větví k lezení, je samozřejmostí v každém teráriu pro hroznýše. Při vytvoření vhodných podmínek se tento velice přizpůsobivý a nenáročný had, stává dlouholetým a naprosto bezproblémovým chovancem.
Odchov
Odchov hroznýše královského v teráriu je dnes již vcelku běžnou záležitostí. V přírodě se páří převážně na jaře, v zajetí však dobu páření ovlivňují určité specifické, chovatelské podmínky a tak se v teráriích začínají většinou pářit už na podzim. Pro zvýšení pohlavní žádostivosti je vhodné chovat obě pohlaví odděleně a připouštět je jenom v době páření. Samice ve vyšším stupni gravidity zpravidla odmítají nabízenou potravu. Živě narozená, asi 40 cm dlouhá mláďata (bývá jich podle velikosti a stáří samice od 10 - 50 ks), narozená po zhruba 120 - 200 denní březosti, jsou velice krásná a roztomilá. Do čtrnácti dnů po narození se zpravidla poprvé svlékají a začínají lovit malé myši. Potravu volíme úměrně k velikosti mláďat, z myší na potkany můžeme přejít již před dosažením jednoho metru délky. Pohlavně dospívají ve věku přibližně 3 - 4 let, v té době měří kolem 1,5 m. Samicím bychom však měli umožnit páření až po dosažení alespoň 180 cm.
Potrava
Toto je muj a k jeho velikosti je dospělí potkan dost velky je teměř poloviční ale POZOR!!!!
S potravou nebývají většinou problémy. Hroznýši královští jsou velice žraví a musí se spíše usměrňovat kvůli obezitě, ke které mají (tak jako i někteří jiní hroznýšovití) sklony. Podle velikosti dáváme malé, až středně velké myši a potkany, také holuby, nebo kuřata. Někteří jedinci upřednostňují převážně ptáky před savci a z chutí přijímají hlavně malá kuřata. Velké exempláře určitě nepohrdnou morčetem, králíkem, nebo i jiným vhodným savcem přiměřené velikosti. Kořist zabíjejí tak jako všichni škrtiči zardoušením, a polykají jí od hlavy a vcelku.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ne tak podstatné
Jednotlivé poddruhy
Skupina "constrictor":
Boa constrictor constrictor - nominotypický poddruh, asi s nejširším areálem rozšíření, obývá většinu severní a střední části Jižní Ameriky, a také Trinidad a Tobago. Patří mezi tzv. "červenoocasé" hroznýše a je zřejmě ze všech poddruhů nejatraktivnější, hlavně guyanské a brazilské exempláře. Červená barva na jejich ocase je často nádherně mahagonová, někdy sytě, až světle červená. Zpravidla jsou velice vyrovnaní a koušou jen zcela výjimečně. Má 75 - 95 řad šupin, 227 - 250 ventrálií, 49 - 62 subkaudálií, počet tmavých hřbetních "sedel" je 15 - 21. Dorůstá asi 2 - 2,3 metru.
Boa constrictor melanogaster - Jeho výskyt je omezen pouze na východní svahy And v Ekvádoru. Podkladové zbarvení je tmavě šedé s černým vzorem, podobným řetízkům. Břicho je zpravidla černé, (hlavní důvod jeho pojmenování), někdy se světlejšími skvrnami u juvenilů. Jeho zařazení do samostatného poddruhu je dodnes sporné, někteří herpetologové se přiklánějí k tomu, že se jedná jen o tmavou formu B.c.c. Počet šupin: řad šupin 86 - 94, ventrália 237 - 252, subkaudália 45 - 54, počet sedel 20 - 21.
Boa constrictor amarali - Obývá jihovýchodní Bolívii, severní oblasti Paraguaye a jihozápad Brazílie. Základní zbarvení je hlavně šedavé, kresba na hřbetě je tvořena převážně z jakýchsi půlkruhů a hnědočerných skvrn. Tento poddruh se vyznačuje nápadně krátkým ocasem. Má 71 - 79 řad šupin , ventrálií je 226 - 237, subkaudálií 43 - 52. Počet sedel 22. Také tento poddruh dorůstá od 2 metrů do 2,4 metru.
Boa constrictor occidentalis - Jeho domovem jsou jižní části Paraguaye a řídké lesy severní Argentiny. Jde o velice tmavého, bohužel poměrně kousavého hada, který je ve své domovině silně ohrožen a jako jediný poddruh podléhá CITES. Podkladové zbarvení je tmavě šedé nebo uhelně černé s typickou "hroznýšovitou" kresbou , která je také velice tmavá spíše až černá s jenom několika světlými skvrnami. Tato subspecie vytváří dvě základní formy: "krátkohlavou", z východu Argentiny a Paraguaye, a "dlouhohlavou", která se vyskytuje převážně v andské oblasti Argentiny. Má 65 - 87 řad šupin, 242 - 251 ventrálií, okolo 45 subkaudálií a protože patří mezi větší poddruhy (samice běžně kolem tří metrů), počet hřbetních skvrn může dosahovat 22 - 30.
Skupina "imperator":
Boa constrictor imperator - Jedná se velmi početnou, silně variabilní skupinu, hlavně ze střední Ameriky (severního Mexika, Hondurasu, Salvadoru, Guatemaly, Nikaraguy, Panamy a Kostariky) a severozápadu Jižní Ameriky (podél pobřeží Tichého oceánu jižně od Ekvádoru). Podkladové zbarvení je většinou velmi světlé a zásadně se liší na jednotlivých lokalitách. Sedlové skvrny jsou celkem malé a obyčejně v nějakém odstínu tmavě hnědé barvy. Díky nesmírnému množství variant zbarvení je pravděpodobné, že budou v budoucnu popsány úplně nové formy. Tento poddruh zahrnuje jedince vyznačují se jak velice tmavým zbarvením, tak i jedince světlejší s velmi redukovanými skvrnami. Někteří herpetologové zařazují do skupiny imperator i známou a tajemnou formu „Hogg Island Boa“. Imperator má 56 - 79 řad šupin, 225 - 253 ventrálií, 47 - 65 subkaudálií a počet sedel 22 - 30. Tento poddruh jen zřídka přesáhne 2,5 metrovou délku.
Boa constrictor sigma - Jeho výskyt je omezen pouze na tichomořské souostroví Tres Marias, vzdálené asi 100 km od Mexika. Tento poddruh je velice obtížně rozeznatelný nejenom samotnou vzácností jedinců v teráriích, ale hlavně proto, že je na první pohled téměř totožný s B.c.i. Hlavní rozdíl není proto ve vzhledu, ale jenom v počtu šupin. Naskýtá se tedy otázka, zda je B.c.sigma skutečně samostatným poddruhem, nebo jenom další formou B.c.i. Počet řad šupin je 77, ventrálií je 253 - 260 a subkaudálií 55 - 66. Počet sedlových skvrn je 35.
Boa constrictor sabogae - Obývá jen ostrov Saboga a několik ostrůvků Pearl islands v Panamském průplavu. Na červeno, až béžovohnědém podkladě je jenom slabý a nevýrazný vzor, což tuto subspecii neřadí mezi příliš atraktivní formy. Navzdory tomu je poměrně vzácný a devastace prostředí v jeho domovině, povede zřejmě v nejbližší době k jeho úplnému vyhubení. Někteří vědci se dnes domnívají, že také tento poddruh je pouze barevná forma B.c.imperator, jiní zase míní, že díky izolovanosti od pevniny a díky jeho skutečně osobitému základnímu zbarvení je to právem samostatný poddruh. Má 65 - 67řad šupin, ventrálií je 214 - 24, subkaudálií 49 - 70, počet sedlových skvrn není znám. Maximální velikost je zřejmě stejná, jako u nominotypického B.c.i.
Boa constrictor ortonni - Jedná se tzv. "horský" poddruh severozápadních peruánských And, kde obývá stepi, savany a náhorní plošiny, až do výše 2000 metrů n.mořem. Základní zbarvení je celkově tmavší, usnadňující lepší absorpci tepla v horských podmínkách. Kresba je ještě tmavší (hnědá až černá) a bývá někdy slabě, jindy velmi silně propojena. Někdy má hlava krásné stříbřitě modrošedé zbarvení a kromě toho, mohou mít někteří jedinci hodné červený ocas, čímž je lze zařadit mezi tzv. „červenoocasé“. Někteří jedinci mohou být opravdu atraktivní a jelikož jsou velice vzácní, v teráriích se objevují jenom sporadicky. Dorůstají jen asi do dvoumetrové velikosti, počet řad jejich šupin je 57 - 72, ventrálií má 246 - 252, subkaudálií 46 - 59 a počet sedel 15 - 19.
Boa constrictor longicauda - Protože pochází jenom z malé oblasti v okolí provincie Tumbes v severním Peru, která byla donedávna zmítána politickými šarvátkami, byl tento poddruh popsán teprve v roce 1991! Je velmi tmavě zbarven, s typickou "hroznýšovitou" kresbou . Jednou z nápadných indícií, je šedavé zbarvení první třetiny těla s černými skvrnkami na hlavě a bocích, a znatelnou, silnou černou značkou před očima. Dalším určovacím znakem je nápadně dlouhý ocas. Přestože dorůstá jen málo přes 2,5 metru a má údajně velice klidnou povahu, je velice vzácný a v teráriích je vidět jenom výjimečně. Udává se 60 - 76 řad šupin, ventrálií 243 - 24, subkaudálií 50 - 67 a počet hřbetních skvrn 19 - 21.
Tzv. "antilská" skupina
Boa constrictor nebulosa - Jedná se o endemický poddruh, vyskytující se pouze na jednom malém hornatém ostrůvku Malých Antil - Dominice. Podkladové zbarvení je na prvních dvou třetinách těla hnědé, přecházející v zadní části těla v tmavší a načervenalejší hnědou. Sedla jsou v prvních dvou třetinách těla špinavě hnědožlutá, směrem k ocasu přechází v tmavě mahagonovou. Tito asi dvoumetroví hadi s protáhlou hlavou dávají v teráriích přednost kuřatům před hlodavci a patří údajně mezi nejagresivnější ze všech poddruhů. Někteří herpetologové považují B.c.n. za samostatný druh Boa nebulosa. Počet šupin: Řad je 59 - 69, ventrálií 258 - 273, počet subkaudálií není znám, počet sedel 32 - 35.
Boa constrictor orophias - Je taktéž endemitem, tentokrát z malého karibského ostrůvku St. Lucia. Zbarvení je spíše nenápadné, podklad je hnědý s lehce tmavšími pravoúhlými sedly. „Břicho“ je bílé až krémové, s šedými nebo černými skvrnami. Mláďata jsou silně arborikolní (stromoví), údajně byli nalezeni ve větvích stromů, ve výšce až devět metrů nad zemí. Tento poddruh zůstává někdy kousavý i po několikaletém chovu v teráriu. Také zde jsou tendence některých herpetologů, zařadit jej jako samostatný druh Boa orophias. Počet řad šupin 65 - 75, ventrálií 258 - 288, subkaudálií 55 - 69, počet sedel 25 - 31.
Do čeledi hroznýšovitých patří většinou mohutní, nejedovatí škrtiči tropických oblastí. Hroznýši se liší od krajt, (které také dříve patřili k hroznýšovitým hadům, ale dnes je herpetologové řadí do samostatné čeledi) tím, že většinou nemají v horní čelisti jamkovité termoreceptory - orgány citlivé na teplotu. Ty pomáhají krajtám při vyhledávání potravy. Hroznýši jsou živorodí, popř. vejcoživorodí, (ovoviviparní) zatímco krajty snášejí kožovitá vejce, která zahřívají vlastním tělem.
Jednotlivé poddruhy
Skupina "constrictor":
Boa constrictor constrictor - nominotypický poddruh, asi s nejširším areálem rozšíření, obývá většinu severní a střední části Jižní Ameriky, a také Trinidad a Tobago. Patří mezi tzv. "červenoocasé" hroznýše a je zřejmě ze všech poddruhů nejatraktivnější, hlavně guyanské a brazilské exempláře. Červená barva na jejich ocase je často nádherně mahagonová, někdy sytě, až světle červená. Zpravidla jsou velice vyrovnaní a koušou jen zcela výjimečně. Má 75 - 95 řad šupin, 227 - 250 ventrálií, 49 - 62 subkaudálií, počet tmavých hřbetních "sedel" je 15 - 21. Dorůstá asi 2 - 2,3 metru.
Boa constrictor melanogaster - Jeho výskyt je omezen pouze na východní svahy And v Ekvádoru. Podkladové zbarvení je tmavě šedé s černým vzorem, podobným řetízkům. Břicho je zpravidla černé, (hlavní důvod jeho pojmenování), někdy se světlejšími skvrnami u juvenilů. Jeho zařazení do samostatného poddruhu je dodnes sporné, někteří herpetologové se přiklánějí k tomu, že se jedná jen o tmavou formu B.c.c. Počet šupin: řad šupin 86 - 94, ventrália 237 - 252, subkaudália 45 - 54, počet sedel 20 - 21.
Boa constrictor amarali - Obývá jihovýchodní Bolívii, severní oblasti Paraguaye a jihozápad Brazílie. Základní zbarvení je hlavně šedavé, kresba na hřbetě je tvořena převážně z jakýchsi půlkruhů a hnědočerných skvrn. Tento poddruh se vyznačuje nápadně krátkým ocasem. Má 71 - 79 řad šupin , ventrálií je 226 - 237, subkaudálií 43 - 52. Počet sedel 22. Také tento poddruh dorůstá od 2 metrů do 2,4 metru.
Boa constrictor occidentalis - Jeho domovem jsou jižní části Paraguaye a řídké lesy severní Argentiny. Jde o velice tmavého, bohužel poměrně kousavého hada, který je ve své domovině silně ohrožen a jako jediný poddruh podléhá CITES. Podkladové zbarvení je tmavě šedé nebo uhelně černé s typickou "hroznýšovitou" kresbou , která je také velice tmavá spíše až černá s jenom několika světlými skvrnami. Tato subspecie vytváří dvě základní formy: "krátkohlavou", z východu Argentiny a Paraguaye, a "dlouhohlavou", která se vyskytuje převážně v andské oblasti Argentiny. Má 65 - 87 řad šupin, 242 - 251 ventrálií, okolo 45 subkaudálií a protože patří mezi větší poddruhy (samice běžně kolem tří metrů), počet hřbetních skvrn může dosahovat 22 - 30.
Skupina "imperator":
Boa constrictor imperator - Jedná se velmi početnou, silně variabilní skupinu, hlavně ze střední Ameriky (severního Mexika, Hondurasu, Salvadoru, Guatemaly, Nikaraguy, Panamy a Kostariky) a severozápadu Jižní Ameriky (podél pobřeží Tichého oceánu jižně od Ekvádoru). Podkladové zbarvení je většinou velmi světlé a zásadně se liší na jednotlivých lokalitách. Sedlové skvrny jsou celkem malé a obyčejně v nějakém odstínu tmavě hnědé barvy. Díky nesmírnému množství variant zbarvení je pravděpodobné, že budou v budoucnu popsány úplně nové formy. Tento poddruh zahrnuje jedince vyznačují se jak velice tmavým zbarvením, tak i jedince světlejší s velmi redukovanými skvrnami. Někteří herpetologové zařazují do skupiny imperator i známou a tajemnou formu „Hogg Island Boa“. Imperator má 56 - 79 řad šupin, 225 - 253 ventrálií, 47 - 65 subkaudálií a počet sedel 22 - 30. Tento poddruh jen zřídka přesáhne 2,5 metrovou délku.
Boa constrictor sigma - Jeho výskyt je omezen pouze na tichomořské souostroví Tres Marias, vzdálené asi 100 km od Mexika. Tento poddruh je velice obtížně rozeznatelný nejenom samotnou vzácností jedinců v teráriích, ale hlavně proto, že je na první pohled téměř totožný s B.c.i. Hlavní rozdíl není proto ve vzhledu, ale jenom v počtu šupin. Naskýtá se tedy otázka, zda je B.c.sigma skutečně samostatným poddruhem, nebo jenom další formou B.c.i. Počet řad šupin je 77, ventrálií je 253 - 260 a subkaudálií 55 - 66. Počet sedlových skvrn je 35.
Boa constrictor sabogae - Obývá jen ostrov Saboga a několik ostrůvků Pearl islands v Panamském průplavu. Na červeno, až béžovohnědém podkladě je jenom slabý a nevýrazný vzor, což tuto subspecii neřadí mezi příliš atraktivní formy. Navzdory tomu je poměrně vzácný a devastace prostředí v jeho domovině, povede zřejmě v nejbližší době k jeho úplnému vyhubení. Někteří vědci se dnes domnívají, že také tento poddruh je pouze barevná forma B.c.imperator, jiní zase míní, že díky izolovanosti od pevniny a díky jeho skutečně osobitému základnímu zbarvení je to právem samostatný poddruh. Má 65 - 67řad šupin, ventrálií je 214 - 24, subkaudálií 49 - 70, počet sedlových skvrn není znám. Maximální velikost je zřejmě stejná, jako u nominotypického B.c.i.
Boa constrictor ortonni - Jedná se tzv. "horský" poddruh severozápadních peruánských And, kde obývá stepi, savany a náhorní plošiny, až do výše 2000 metrů n.mořem. Základní zbarvení je celkově tmavší, usnadňující lepší absorpci tepla v horských podmínkách. Kresba je ještě tmavší (hnědá až černá) a bývá někdy slabě, jindy velmi silně propojena. Někdy má hlava krásné stříbřitě modrošedé zbarvení a kromě toho, mohou mít někteří jedinci hodné červený ocas, čímž je lze zařadit mezi tzv. „červenoocasé“. Někteří jedinci mohou být opravdu atraktivní a jelikož jsou velice vzácní, v teráriích se objevují jenom sporadicky. Dorůstají jen asi do dvoumetrové velikosti, počet řad jejich šupin je 57 - 72, ventrálií má 246 - 252, subkaudálií 46 - 59 a počet sedel 15 - 19.
Boa constrictor longicauda - Protože pochází jenom z malé oblasti v okolí provincie Tumbes v severním Peru, která byla donedávna zmítána politickými šarvátkami, byl tento poddruh popsán teprve v roce 1991! Je velmi tmavě zbarven, s typickou "hroznýšovitou" kresbou . Jednou z nápadných indícií, je šedavé zbarvení první třetiny těla s černými skvrnkami na hlavě a bocích, a znatelnou, silnou černou značkou před očima. Dalším určovacím znakem je nápadně dlouhý ocas. Přestože dorůstá jen málo přes 2,5 metru a má údajně velice klidnou povahu, je velice vzácný a v teráriích je vidět jenom výjimečně. Udává se 60 - 76 řad šupin, ventrálií 243 - 24, subkaudálií 50 - 67 a počet hřbetních skvrn 19 - 21.
Tzv. "antilská" skupina
Boa constrictor nebulosa - Jedná se o endemický poddruh, vyskytující se pouze na jednom malém hornatém ostrůvku Malých Antil - Dominice. Podkladové zbarvení je na prvních dvou třetinách těla hnědé, přecházející v zadní části těla v tmavší a načervenalejší hnědou. Sedla jsou v prvních dvou třetinách těla špinavě hnědožlutá, směrem k ocasu přechází v tmavě mahagonovou. Tito asi dvoumetroví hadi s protáhlou hlavou dávají v teráriích přednost kuřatům před hlodavci a patří údajně mezi nejagresivnější ze všech poddruhů. Někteří herpetologové považují B.c.n. za samostatný druh Boa nebulosa. Počet šupin: Řad je 59 - 69, ventrálií 258 - 273, počet subkaudálií není znám, počet sedel 32 - 35.
Boa constrictor orophias - Je taktéž endemitem, tentokrát z malého karibského ostrůvku St. Lucia. Zbarvení je spíše nenápadné, podklad je hnědý s lehce tmavšími pravoúhlými sedly. „Břicho“ je bílé až krémové, s šedými nebo černými skvrnami. Mláďata jsou silně arborikolní (stromoví), údajně byli nalezeni ve větvích stromů, ve výšce až devět metrů nad zemí. Tento poddruh zůstává někdy kousavý i po několikaletém chovu v teráriu. Také zde jsou tendence některých herpetologů, zařadit jej jako samostatný druh Boa orophias. Počet řad šupin 65 - 75, ventrálií 258 - 288, subkaudálií 55 - 69, počet sedel 25 - 31.
Do čeledi hroznýšovitých patří většinou mohutní, nejedovatí škrtiči tropických oblastí. Hroznýši se liší od krajt, (které také dříve patřili k hroznýšovitým hadům, ale dnes je herpetologové řadí do samostatné čeledi) tím, že většinou nemají v horní čelisti jamkovité termoreceptory - orgány citlivé na teplotu. Ty pomáhají krajtám při vyhledávání potravy. Hroznýši jsou živorodí, popř. vejcoživorodí, (ovoviviparní) zatímco krajty snášejí kožovitá vejce, která zahřívají vlastním tělem.
Hroznýšovec duhový
(Epicrates cenchria)
Tento druh hroznýšovce je (stejně jako hroznýš královský) nenáročným chovancem, snad ještě vhodnější pro své menší rozměry. Dorůstá totiž do velikosti jen asi 2 - 2,5 metrů.
Rozšíření
Vyskytuje se na velkém území Jižní Ameriky, od Kostariky až po Argentinu.
Vzhled
Patří mezi nejkrásněji zbarvené hroznýše. Má nevýrazně oddělenou hlavu od silného těla. Tepločivné jamky jsou mělké a nevýrazné. Na jeho hřbetě se táhne řada černě lemovaných kroužků, černá oka zdobí i boky hada. Jeho červeno-modro hnědé síťové zbarvení svým nádherným leskem (hlavně těsně po svlékání) září snad všemi barvami duhy. Hroznýšovec duhový má devět poddruhů, z nichž Epicrates cenchria cenchria je asi zbarven nejpestřeji.
Terárium
K chovu vyčleníme prostornější nádrž, zařízenou podobně jako pro psohlavce, tj. vyšší, s dostatkem větví na šplhání a s vodní nádržkou. Teplotní režim je téměř stejný jako u hroznýše královského. Vhodnější je vyšší vlhkost. Přes den 22 - 30°C, s nočním poklesem na 22 - 24°C v noci. Biotopem hroznýše duhového jsou tropické lesy a mýtiny. Je aktivní spíše za soumraku, kdy opouští úkryt a pátrá po kořisti.
Odchov
Odchov tohoto hada v zajetí se dobře daří, samice rodí zhruba po 5 - 6 měsících březosti, až 30 živých mláďat. Ta jsou asi 30 - 50 cm dlouhá a nádherně, daleko pestřeji zbarvena než dospělci. Ihned po prvním svlékání začínají většinou sami lovit drobné myšky. Pohlavní dospělosti dosahují asi za 2,5 - 3 roky.
Potrava
S potravou nebývají zpravidla problémy, většina dospělých hroznýšovců rodu Epicrates (např. Epicrates angulifer) žerou myši, krysy i kuřata, navyknou si rychle na jakoukoliv potravu přiměřené velikosti.
Na chovatele si rychle zvyká, a nebývá pak kousavý.
Tento druh hroznýšovce je (stejně jako hroznýš královský) nenáročným chovancem, snad ještě vhodnější pro své menší rozměry. Dorůstá totiž do velikosti jen asi 2 - 2,5 metrů.
Rozšíření
Vyskytuje se na velkém území Jižní Ameriky, od Kostariky až po Argentinu.
Vzhled
Patří mezi nejkrásněji zbarvené hroznýše. Má nevýrazně oddělenou hlavu od silného těla. Tepločivné jamky jsou mělké a nevýrazné. Na jeho hřbetě se táhne řada černě lemovaných kroužků, černá oka zdobí i boky hada. Jeho červeno-modro hnědé síťové zbarvení svým nádherným leskem (hlavně těsně po svlékání) září snad všemi barvami duhy. Hroznýšovec duhový má devět poddruhů, z nichž Epicrates cenchria cenchria je asi zbarven nejpestřeji.
Terárium
K chovu vyčleníme prostornější nádrž, zařízenou podobně jako pro psohlavce, tj. vyšší, s dostatkem větví na šplhání a s vodní nádržkou. Teplotní režim je téměř stejný jako u hroznýše královského. Vhodnější je vyšší vlhkost. Přes den 22 - 30°C, s nočním poklesem na 22 - 24°C v noci. Biotopem hroznýše duhového jsou tropické lesy a mýtiny. Je aktivní spíše za soumraku, kdy opouští úkryt a pátrá po kořisti.
Odchov
Odchov tohoto hada v zajetí se dobře daří, samice rodí zhruba po 5 - 6 měsících březosti, až 30 živých mláďat. Ta jsou asi 30 - 50 cm dlouhá a nádherně, daleko pestřeji zbarvena než dospělci. Ihned po prvním svlékání začínají většinou sami lovit drobné myšky. Pohlavní dospělosti dosahují asi za 2,5 - 3 roky.
Potrava
S potravou nebývají zpravidla problémy, většina dospělých hroznýšovců rodu Epicrates (např. Epicrates angulifer) žerou myši, krysy i kuřata, navyknou si rychle na jakoukoliv potravu přiměřené velikosti.Na chovatele si rychle zvyká, a nebývá pak kousavý.
Hroznýšovec kubánský
(Epicrates angulifer)
Tento hroznýš (v přírodě již poměrně vzácný a ohrožený), je hadem, kterému se v nádržích českých teraristů poměrně daří. Dokonce se má za to, že se v ČR chová největší terarijní populace tohoto hada.
Vzhled
Většinou dorůstá do velikosti 2 - 2,5 m, jsou však známí jedinci až 4,5 m dlouzí. Hlava je výrazně oddělena od těla, které je poměrně štíhlé, ale pevně stavěné a svalnaté. Jeho zbarvení je žlutohnědé se stříbrošedým nádechem, zdobené tmavými kosočtverci s nepravidelnou světlou skvrnou uprostřed. Podobně jako u Epicrates cenchria, tělo tohoto druhu se na slunci (hlavně u čerstvě svlečených exemplářů) nádherně duhově leskne.
Rozšíření
Hroznýšovec kubánský, jak už sám název napovídá, obývá Kubu, Ostrov mládeže a malý ostrůvek Cayo Cantiles. Jeho biotopem jsou původně křoviny a lesy, na mnoha lokalitách se však přeorientoval na vlhčí, teplejší jeskyně. Aktivní bývá hlavně v noci. Zde loví (zakotven svým chápavým ocasem na stěně či stropě jeskyně) okolo letící netopýry.
Terárium
Terárium vyhovuje zařízené jako pro psohlavce, s dostatkem větví na lezení, prostorným úkrytem a větší miskou s vodou. Častěji rosíme. Teplotu udržujeme v rozmezí 25 - 30°C, v noci můžeme nechat poklesnout až ke 20°C. Zhruba od poloviny listopadu až do začátku února můžeme denní teplotu snížit až na 20°C.
Potrava
Ačkoliv se tento hroznýš ve své domovině živí (kromě savců přiměřené velikosti) převážně netopýry, v zajetí si většinou rychle zvyká na myši, potkany, kuřata či holuby.
Rozmnožování
Hroznýšovec kubánský se v zajetí docela dobře rozmnožuje. Páří se zhruba od ledna (někteří i později) až do května. Březost trvá něco málo přes 200 dní, samice rodí v listopadu nebo v prosinci, pouze do 10 mláďat, ovšem 60 - 70 cm dlouhých, která už loví dospělé myši, mláďata křečků, nebo potkanů. Pohlavně dospívají ve věku 4 - 5 let.
Přestože tito hroznýši z odchytu bývají značně předráždění a kousaví , stejně si našli cestičku k srdcím mnoha teraristů. Hadi z generací odchovaných v zajetí (a těch je již dnes asi většina) již tak agresivní nejsou, a při časté manipulaci si rychle zvykají na ruku chovatele.