(Python regius) 

 
 



Tato krajta má nejen hezké zbarvení, ale jen občas se najde jedinec, který by byl kousavý. Obývá pobřeží západní Afriky a střední Afriku od Senegalu na západě po Súdán a Ugandu na východě. Má malou hlavu výrazně oddělenou od zavalitého těla s nápadně krátkým ocasem. Zbarvena je hnědě se žlutými až bělavými skvrnami. Přes spánky se táhne po obou stranách úzký, žlutý pruh od tlamy až po krk. Pod tímto pruhem je tmavší pruh, který sahá až ke koutkům tlamy. Břišní strana je žlutě krémová. Kresba krajt královských na bocích často připomíná karikatury malých Marťánků, a je u každého jedince velice variabilní. Podobnou variabilitu ve zbarvení můžeme pozorovat např. u užovky červené. Existuje také mnoho barevných odchylek a variant, ať již jsou to albinotičtí, či xantoričtí jedinci, nebo s úplně odlišnou základní kresbou.

 

Had dává přednost teplotám mezi 26 - 32°C. Vhodná je možnost slunění v teráriu. Tento druh je aktivnější více po setmění, než ve dne. Tyto krajty někdy přijímají potravu velice nepravidelně, nebývá výjimkou ani půlroční hladovění. Zvířata importovaná z přírody bývají většinou silně napadena parazity. K chovu stačí terárium o rozměrech 100 x 60 x 60 cm s větví na šplhání a nádrží s vodou. Dorůstá (stejně jako Python curtus, nebo Python anchietae) maximální velikosti 1,5 - 2 m, nepatří tedy k velkým druhům. Krajta královská je, tak jako všechny krajty, vejcorodá. Pohlaví se od sebe liší málo, samice bývá zpravidla o něco větší, zbarvení je téměř shodné. Samice mívá poněkud nahnědlý tón, samec bývá spíš do černa a kontrastnější. Nejspolehlivěji se pohlaví určuje sondou.Vajec je 6 - 8, jsou poměrně velká, měří cca 7 x 5 cm a jsou kladena zpravidla v noci. Had na vejcích leží až do vylíhnutí, tj. zhruba kolem 100 dní. Mláďatům je většinou potřeba pomoci opatrným nastřižením vajec.

 s Hroznýšem. 
  Mladé krajty královské se většinou nebrání kousáním, ale stáčejí se do klubíčka. Proto je také v mnoha jazycích nazývána " Balónová, či míčová krajta." Pro úspěšné rozmnožení je nutné dodržet tzv. období dešťů (zhruba od března do listopadu, podle areálu výskytu. ) a období sucha po zbytek roku. Po vylíhnutí měří mezi 23 až 43 cm. Zhruba po týdnu, po prvním svléknutí přijímají malé, ještě neosrstěné hlodavce, dospělí jedinci loví myši, křečky, nebo menší potkany.

 

Tento had má velice dekorativní zbarvení, manipulace s ním je snadná neboť je nekousavý a navíc nedorůstá značných velikostí. Mezi hroznýši a krajtami není mnoho druhů, které by se tak dobře hodily do menších bytových terárií. Od 1. května 2004 se vstupem České republiky do Evropské Unie, sice krajta královská i nadále podléhá CITES, ovšem od tohoto datumu je vyjmutá ze seznamu druhů podléhající registraci. Její chov i obchodování s ní je tudíž v ČR zcela volné. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

Jak už její latinský název napovídá (curtus - zkrácený), jedná se o krajtu malých rozměrů, dosahující v dospělosti délky okolo 1,5 m, výjimečně až 2 m. Vyskytuje se v Malajsii, na Sumatře, v Borneu a velice vzácně i v jižním Vietnamu. Její domovinou jsou tropické bažiny, mokřiny, močály a podobná zákoutí. Zbarvení dospělých jedinců je různorodé, dělíme je na tři základní formy - červené, žluté a hnědé. Tyto tři barevné formy se mohou vyskytovat i v jednom vrhu mezi sourozenci, bez ohledu na zbarvení rodičů.  

    

Chov krajty pestré v zajetí má oproti jiným krajtám svá specifika. Nejdůležitější podmínkou úspěšného chovu je vyšší vlhkost v teráriu a to nejméně 60%, pod tuto hranici by měla klesnout jen výjimečně. Teplota přes den by se měla pohybovat okolo 26° C, lokálně až 35° C, v noci 20° C. Má ráda vyšší vlhký substrát, není však podmínkou. Jako nejvhodnější úkryt se jeví krabice naplněná vlhkým rašeliníkem. 
 

Na potravu není nijak náročná. Krmíme 2 až 4krát měsíčně podle velikosti hada, od malých myší skákavek pro mláďata, až po morčata a potkany pro dospělé hady. Zaručeným signálem, že had má hlad je, že vidíme hadovu hlavu odpočívat blízko otvoru úkrytu nebo z něj dokonce vyčnívá i přes den.  
  Krajty pestré pohlavně dospívají - samci ve třech a samice ve čtyřech letech. Pohlaví nelze určit, jako u většiny hroznýšovitých, podle drápků nebo podle tvaru ocasu. Je proto nezbytné se spolehnout pouze na sondování. U samců by měla sonda zajet až po devátý subkaudální štítek, u samic třetí až čtvrtý. Páření probíhá v měsících listopad až březen. Samice obvykle kladou 6 až 12 vajec. Vejce bývají kladena 60. den po páření a inkubace trvá 58 až 65 dní. První svlek u mladých krajt bývá mezi 8 až 10 týdnem. První potravu je nejvhodnější nabídnout 3. až 4. týden od narození.  
 

Na závěr bych se chtěl ještě zmínit o jedné zvláštnosti a zároveň i obrovské výhodě při chovu těchto velice krásných krajt. Jedná se o jejich vyprazdňování. Obvykle trus odkládají v průměru jednou za tři až čtyři měsíce, to je tři až čtyřikrát ročně. (To je přece nádhera, o tom se může chovatelům jakýchkoliv jiných zvířat jenom zdát!) 

  Krajta pestrá má tyto poddruhy:

Python curtus curtus - žije na západní Sumatře

Python curtus breitensteini - obývá Borneo (u nás nejvíce rozšířen)

Python curtus brongersmai - je rozšířen ve východní Sumatře a v Malajsii




                       Krajta angolská

                    (python anchietae)


  Krajta angolská patří mezi těch několik menších druhů krajt, jejichž maximální délka v dospělosti nepřesahuje 2 metry. Dorůstá do velikosti 140 - 150 cm, výjimečně 180 cm. Jak už její české jméno napovídá, jejím domovem je Angola a ze sousedních zemí Namibie. Ideálním biotopem jsou pro ní vyhřáté kamenité stráně, na kterých se střídají suché a parné dny se studenými nocemi.  
 

Hlava je výrazně oddělena od těla, vzezřením i velice mírnou povahou připomíná svoji nejbližší příbuznou krajtu královskou. Podobně jako ona se při podráždění stáčí do pevné koule. Její zbarvení je hnědočervené s bílými až nažloutlými, černě lemovanými skvrnami. Na temeni hlavy má černě lemovanou trojúhelníkovou kresbu, s bílou skvrnou uprostřed. Žlutavé břicho je poseté hnědými, až černými skvrnkami. Má výrazné tepločivné jamky.

Jako potrava jí v přírodě slouží hlavně drobnější hlodavci, velice často uloví i různé ptáky. V zajetí se spokojí ( tak jako i někteří jiní hadi ) pouze s myšmi.

 
Tento terestrický had se spokojí s teráriem menších rozměrů, s písčitým dnem a nezbytnou miskou s vodou, vyžaduje však vyšší denní teploty 29 - 32°C. Vlhkost nevyžaduje nijak vysokou, spokojí se s pouhými 40 - 50% relativní vlhkosti. Pouze při potížích se svlékáním staré pokožky opatrným rosením mírně zvýšíme vlhkost v teráriu. Kromě sálavého tepla ze žárovky je krajta angolská vděčná také za topný kámen. V noci můžeme teplotu snížit až pod 20°C, což i u tohoto druhu velice kladně stimuluje páření. Zhruba po dvou měsících se líhnou mladé krajty.



Přestože s chovem krajty angolské nebývají zpravidla velké potíže a její malá velikost a mírná povaha bez náznaků agresivity ji přímo předurčuje pro chov v teráriích, přesto je tento milý a krásný had jen ojediněle v nádržích našich teraristů. Důvodem je neutěšený stav těchto krajt v přírodě a s tím spojené problémy s dovozem. Zatímco v Namibii je krajta angolská přísně chráněná a vývoz ze země je drasticky omezen zákonem, v Angole je vývoz znemožněn díky neustálým bojům a roztržkám v této zemi.
 

 

 

 

 

 

 

                 (Python molurus bivitatus)
  

Výskyt: Obývá Barmu, Laos, Indonésii, Malajsii a jih Číny

Tělesné rozměry: Délka: 8m Hmotnost: až 100kg
 

Způsob života: Vyskytuje se jak v hustých lesích a horských džunglích, tak i v otevřené kulturní krajině. Často se zdržuje v okolí vody, protože ráda a dobře plave. V dospělosti žije převážně terestricky, její mohutné tělo se pro stromový způsob života příliš nehodí. Mláďata však stromy vyhledávají a šplhají velice dobře.

Potrava a lov: Loví především po setmění, kdy začíná být aktivní, někteří jedinci si zvyk přijímat potravu pouze v noci. Zpravidla přijímá bez problémů veškeré savce vhodné velikosti. Od myší u mláďat, až po dospělé potkany a větší savce.
  Rozmnožování: Pohlavně dospělí jedinci (od250 -300cm) se páří přes zimní období listopad až březen. Samice může snést až 80 vajec, které zahřívá a chrání vlastním tělem. Mláďata se líhnou přibližně po dvou měsících.

 
  Chov: Chováme ji pokud možno v co největším teráriu, s velkou vodní nádrží. Teplotu udržujeme do 30°C přes den, s nočním poklesem aľ o 8°C. Jako substrát se nedoporučuje např. štěrk, piliny či drcená kůra, z důvodu rizika ucpání střev při pozření. Doporučuje se vyhřívání zespodu, např. topným kamenem, nebo kabelem.
 

Třída Plazi
Řád šupinatci
Výskyt Čína, Barma, Laos, Malajsie, Indonésie
Hmotnost až 100 kg
Délka těla až 8 m
Věk 30 - 40 let
 

 

                       (Morelia Viridis)
 

 

 

 

Třída: Plazi (Reptilia)
Řád: Šupinatí (Squamata)
Čeleď: Hroznýšovití (Boidae)
Druh: Krajta zelená (Morelia viridis)
Výskyt: Severní Austrálie a okolní ostrovy
Velikost: Kolem 160cm
Hmotnost: Ptáci, obojživelníci, vačn
Rozmnožování: 15-20 vajec, inkubace 40-65 dní
Potrava: Ptáci, obojživelníci, vačnatci, savci
   
Tato překrásná krajta, dříve zařazovaná do rodu Chondropython, se vyskytuje v severní Austrálii, na jižní polovině Nové Guinei a na některých okolních ostrovech (např. Šalamounovy ostrovy aj.) 
  Je typickým obyvatelem tropického deštného pralesa, kde tráví krajta zelená většinu svého života zavěšena ve větvích stromů a keřů. Odpočívá charakteristickým způsobem, zavěšena několika smyčkami těla napříč přes vodorovnou větev, téměř shodně jako psohlavec zelený, z kterým bývá často zaměňována (tzv. konvergentní vývoj). Z větve krajta zelená v přírodě loví také ptáky, stromové obojživelníky, vačnatce, i drobné zavlečené savce. 

V teráriu nabízíme krajtě myši, menší potkany, ale hlavně živé či usmrcené ptáky ( nejvhodnější jsou vrabci ). Někdy bývají problémy s donucením těchto krajt přijímat v zajetí potravu, vzhledem k jejich agresivitě je většinou náročné i umělé krmení. Dorůstá délky kolem 160cm, výjimečně přes 2m a její zbarvení je zářivě zelené s řadou drobných, podélných bílých, někdy nažloutlých skvrn. Spodní strana těla je světle žlutá. Občas je vidět i forma s modrozeleným základním zbarvením. 
  Přestože krajta zelená téměř neopouští svojí oblíbenou větev, vyšší terárium pro ní zřizujeme alespoň 60 x 50 x 80cm, s lignocelem jako substrát, nebo směsí písku a rašeliny. Větší miska s vodou sloužící jako odpařovač k dosažení nutné vyšší vlhkosti vzduchu je nutností. Při suchém vzduchu v teráriu má krajta zelená, stejně jako i jiní pralesní hadi, potíže se svlékáním. Základem vnitřního uspořádání terária je dostatek vhodných vodorovných větví, případně i živých, nebo umělých rostlin. Denní teploty udržujeme kolem 28°C, pod žárovkou až 33°C, s nočním poklesem na pokojovou teplotu, tj. asi 22 - 23°C. Pravidelné rosení terária je nutné k udržení vyšší vlhkosti vzduchu, vhodným větráním je však třeba zamezit výskytu případných plísní. 

  Krajta zelená (někdy též stromová) se páří na podzim, většinou během listopadu. Páření lze většinou vyprovokovat zkrácením osvitu terária na 8 hod. a současným snížením teploty přibližně o 5 - 6°C. Po novém roce pak samice snese okolo 15 - 20 vajec, která umístí v dutině vyhnilého kmene, v zajetí nejraději v bedýnce naplněné vlhkou rašelinou. Vejce spojená k sobě blanitými stopkami jsou při dostatečné, velké vlhkosti vzduchu často kladena přímo na holou větev. Samice svá vejce (stejně jako ostatní krajty) zahřívá a hlídá, v zajetí je však asi lepší vajíčka odebrat a umístit je v inkubátoru. Při inkubaci je nutné dodržet 100% relativní vlhkost a dostatečné větrání. Krajta zelená má inkubační dobu asi 40 - 65 dní a mláďata jsou dlouhá přibližně 30 cm. Poprvé se svlékají do dvou týdnů po líhnutí, v té době také začínáme krmit myšími holaty. Mláďata jsou odlišně zbarvená od dospělých jedinců, bývají žlutá, či žlutočervená. Typické zelené zbarvení dostávají (podle formy) někdy v prvním, někdy až po prvním roce života, odtud název krajta zelená.
  Vzhledem k podobným chovatelským nárokům s psohlavcem zeleným, je i krajta zelená poměrně náročným chovancem, ne zrovna vhodným pro začínající chovatele. Také její agresivita je vysoká, obdobná agresivitě jejího jihoamerického příbuzného. Chov krajty zelené by měl být tedy výsadou pouze zkušených teraristů s mnohaletou praxí.
 

 

 

 

 

Třída: Plazi (Reptilia)
Řád: Šupinatí (Squamata)
Čeleď: Hroznýšovití (Boidae)
Druh: Krajta písmenková (Python sebae)
Výskyt: Západní Afrika
Velikost: Max. 7m, nejčastěji 3-4,5m
Hmotnost: Až 100kg
Rozmnožování: 20-80 vajec, inkubace 70-80 dní
Potrava: Potkani, králíci, morčata
  

Krajta písmenková se svou maximální délkou okolo 7 metrů a 100 kg hmotností patří k několika největším hadům světa. Většinou však dorůstají pouze 3 - 4,5 metru, samci necelé 4 metry. Tento mohutný had obývá převážně západní Afriku od tropické oblasti (Zaire, Ugandu, Súdán a Etiopie), až po jižní okraj Sahary. V dospělosti vyhledává krajta písmenková spíše sušší biotopy, otevřené roviny savanového typu a řídké křoviny. 
  

Její zbarvení je hnědé až šedohnědé, s červenohnědými až černými skvrnami na zádech. Skvrny jsou od středu světlé, a směrem k okrajům tmavší, až černé. Podobné, pravidelné skvrny tvaru půlměsíce se táhnou i po bocích hada. Klínovitá hlava s dvěma světlými pruhy u oka, a výraznými receptory na horní i dolní čelisti, je jen nevýrazně oddělena od těla. Krajta písmenková je aktivní spíše v noci, kdy také nejčastěji loví. Její kořistí se stávají převážně potkani, zajíci a ptáci, opice, některé druhy antilop a divoká prasata. Na kořist většinou číhá z vyvýšeného místa, odkud se jí bleskovým výpadem zmocní. Doma chovaní hadi přijímají potkany, králíky a morčata, občas můžeme zpestřit jídelníček slepicí, nebo darovaným štěnětem, či kotětem. Velcí jedinci s chutí vezmou i zvíře velikosti 10 kg selete. 

Tak jako všichni velcí hadi, potřebuje i krajta písmenková velké, dobře zajištěné terárium, jehož délka by měla tvořit alespoň polovinu délky chovaného hada. Jako substrát můžeme použít např. směs písku a štěrku, nebo zvolit tzv. sterilní chov, kdy podlahu terária tvoří dřevěný rošt, nebo jiný hladký a omyvatelný materiál. Nezbytná je bytelná a velká vodní nádrž, kterou krajta písmenková často navštěvuje. Teplotu udržujeme na 25 - 32°C přes den, v noci můžeme nechat klesnout teplotu až k 18°C. Jedinci z přírody - zvláště z jihu Afriky by měli 2 - 4 měsíce zimovat. 

K páření dochází zhruba v listopadu až březnu. Dospělé hady můžeme k páření stimulovat snížením teploty asi na 22°C a zkrácením dne na 8 - 10 hodin při častém, ale jemném rosení. Samice naklade asi 20 - 80 vajec (podle velikosti samice), které po vzoru mnohých krajt zahřívají vlastním tělem. Mláďata se líhnou při inkubační teplotě 30°C za 70 - 80 dní. Jsou kolem 70 cm dlouhá a ihned po prvním svlečení s chutí loví dospělé myši. Zdržují se převážně v okolí vodních zdrojů. Bývají kousavá a s přibývajícím věkem se to většinou nelepší. Pohlavní dospělosti dosahují už ve 2 - 4 letech, pářit se začínají přibližně ve velikosti těsně přes 2 metry. 

Krajta písmenková nepatří mezi nejvhodnější chovance v domácnosti, díky svojí velikosti, síle a agresivitě je její chov omezen na zkušené teraristy a kompetentní pracoviště. Všeobecně se má zato, že tento had je nejagresivnější ze všech krajt a ani mláďata odchovaná v zajetí na tom nebývají až na výjimky o mnoho lépe. Ten kdo nemá pádný a rozumný argument, měl by se raději chovu tohoto hada zdaleka vyhnout.
 

 

 

 

 

 

 

 

Třída: Plazi (Reptilia)
Řád: Šupinatí (Squamata)
Čeleď: Hroznýšovití (Boidae)
Druh: Krajta mřížkovaná (Python reticulatus)
Výskyt: Jihovýchodní Asie, Indonésie a Filipíny
Velikost: 5-6m, rekord činí 9,7m
Rozmnožování: Až 50 vajec, inkubace 54-105 dnů
Potrava: Savci, ptáci
 

Legendární krajta mřížkovaná je nejenom největší krajtou vůbec, ale zřejmě i nejdelším hadem světa. O její velikosti se dodnes vedou spory - svědkové uvádějí, že vlastnoručně změřili až 12 metrového hada, odborníci to však zpochybňují. Zatím nejdelší skutečně doložené měření nepřesahovalo 10 metrů. Anakonda velká, která dorůstá do menší délky ("jenom" 8 - 9 metrů), je celkově mohutnější a předčí tak krajtu mřížkovanou svojí hmotností. Tím se krajta mřížkovaná stává sice nejdelším, ale paradoxně až druhým nejtěžším hadem světa. Uvedené hodnoty jsou samozřejmě maximální možné, - skutečný běžný, průměrný vzrůst je zhruba poloviční. 

Krajta mřížkovaná obývá jihovýchodní Asii, Indonésii a Filipíny. Je to typický obyvatel stále zeleného lesa, a dobře šplhá po stromech. Zdržuje se poblíž vod, nebo přímo na březích. Velice ráda se koupe, vydrží ve vodě celé hodiny. Proto často loví v rýžových polích. Její kořistí jsou převážně drobní savci, ptáci, nebo plazi, poblíž lidských obydlí si nezřídka upytlačí slepici, či menší selátko. Mohutní jedinci si dokonce troufnou na živočichy typu divokých prasat, telat buvolů, antilop, jelenů a dokonce i na lidi. 
  Krajta mřížkovaná je stejně jako ostatní krajty vzornou matkou. Páří se v říjnu - listopadu. Po 3 - 4 měsících gravidity snáší až k 50 vajec. Svoji snůšku obtáčí, zahřívá a chrání svým mohutným, svalnatým tělem. Inkubační doba je tak jako u většiny plazů závislá na teplotě a pohybuje se mezi 54 - 105 dny.  

  Python reticulatus se stává obětí poptávky po své krásně vzorované kůži. Ve své domovině je nemilosrdně pronásledována a lovena. Pro místní obyvatele představuje tento had navíc vítané zpestření jídelníčku a jeho některé vnitřní orgány využívá tradiční medicína. Jenom v roce 1985 prošlo mezinárodním obchodem téměř 680 000 exemplářů krajty mřížkované. Nyní je tento had, spolu s mnoha dalšími hroznýšovitými hady zanesen do přílohy II CITES. 

Chov této krajty v bytových podmínkách je nevhodný, snad ještě omluvitelný při chovu mladých jedinců. Přerostlých a nezvladatelných hadů se pak jen těžko zbavujeme. Drobný chovatel si takového plaza nevezme a ani každá zoologická zahrada či instituce není k chovu obrovských hadů vybavena. Krajty mřížkované jsou velmi silní, rychlí a často velice útoční hadi. Proto je při manipulaci s většími jedinci, nutná spolupráce alespoň dvou, nebo raději více osob.